„Když se rodičům narodí dítě s postižením, potřebují pomoc – v první chvíli a potom stále.“

„Kdo chce postiženým opravdu pomoci, musí jít za nimi a nečekat až oni přijdou. Často k tomu nemají ani sílu.“

„Postižené dítě by chtělo prožívat obyčejné dětské radosti – a k tomu potřebuje daleko větší pomoc svého okolí než dítě zdravé“

„Jediné dítě je dost na to, abychom pro něj zorganizovali zájmovou činnost či něco jiného, co by mu mohlo pomoci nebo udělalo radost.“

Z materiálů Arpidy a Diakonie

Vývoj v letech:

1991 – 1992 ^

Sdružení rodičů postižených dětí Arpida Trhové Sviny hledá potřebné formy činnosti, kontakty a hlavně střechu nad hlavou. V první době pomáhá, díky pochopení místní ředitelky, Zvláštní škola Trhové Sviny. Dává k dispozici své odborné učebny, např. kuchyňku. V létě se objevuje myšlenka spolupráce s Církví československou husitskou, která má vhodný objekt – nevyužívanou faru v ulici Branka. Církev zároveň našla člověka, který o objekt pěčuje a koordinuje veškerou činnost. Domek však vyžaduje rozsáhlé opravy. Práce se ujímá jeden z rodičů, pořádají se brigády a pomocí ochotných rukou a spoluprací Arpidy České Budějovice a husitské církve dosáhli nevídaného – začátkem dubna 1992 se „Domeček“, jak jej rodiče pokřtili, otevírá pro pravidelný provoz. Děti začaly pravidelně docházet na odpolední program, který zahrnoval malování, šachy, muzikoterapii, práci s počítačem, rehabilitační cvičení a logopedii. Metodiku práce s dětmi zaopatřuje Arpida, Diakonie zajišťuje provoz objektu.

1993 ^

1. září 1993 bylo pod Diakonií a misií CČSH v Trhových Svinech zřízeno účelové nestátní sociální zařízení „DOMEČEK“ pro postižené děti, jako samostaná iniciativa. Za spolupráce se sdružením Arpida byl vytvořen program pro postižené děti a mládež, volná kapacita zařízení začala být využívána dětmi zdravými, převážně pak dětmi ze sociální sféry. Programy začaly být integrované.

V dalších letech se program postupně rozšiřuje. Začínají se konat víkendové akce a letní tábory, kterých každým rokem přibývá. Vzniká Denní centrum aktivit (DCA), které navštěvují těžce handicapovaní mladí lidé. Na každé aktivitě se podílejí lidé, kteří nezištně pomáhají, všude kde je potřeba. Od práce při rekonstrukci objektu, vaření, až po práci s dětmi, dnes je nazýváme dobrovolníky. A kde se vzali? Z řad rodičů, jejich přátel, studentů a mnoha dalších spřízněných duší. Postupně jich přibývá.

1996 ^

Od roku 1996 zůstává v objektu pouze Diakonie, Arpida získává vlastní objekt v Borovanech.

1997 ^

Vzhledem k rozrůstající se činnosti začaly být prostory Domečku malé, hlavně pokud šlo o ubytování při více denních akcích. Proto je na zahrádce postaven dřevěný patrový srub,který slouží k ubytování dětí. Srub byl postaven s velkou pomocí našich dobrovolných spolupracovníků.

1999 – 2000 ^

Na podzim roku 1999 začíná rozsáhlá rekonstrukce Domečku, neboť činnost se stále rozrůstá a prostory začínají být malé. Přibývá letních táborů, zájmových kroužků, víkendových akcí s různě zaměřeným programem např. keramika, hudba, výtvarné činnosti, jezdectví, sport, divadlo. Znovuotevřen byl Domeček v květnu 2000. Přestřihnout pásku při slavnostním znovuotevření přišel starosta Trhových Svinů a patriarcha CČSH. Toto léto jsme dosáhli rekordu v množství letních akcí. Naplánováno jich bylo 14, uskutečnilo se jich 13. Ale čeho je moc toho je příliš, tak jsme ustálili počet táborů na 10 – 11.

2003 ^

Protože Domeček stojí uprostřed města, začíná vzrůstat potřeba pořádat akce někde v přírodě, ve městě jsou děti celý rok. Najít vhodné, ne příliš vzdálené tábořiště k pronajmutí nebylo snadné.
A tak jsme vypracovali projekt „ROK V PŘÍRODĚ“. Zažádali jsme u nadace Pomozte dětem při České televizi, kde jsme byli úspěšní. Bezbariérové tábořiště s dřevěným zatepleným srubem bylo vybudováno a téhož roku se zde konaly první tábory.

2004 ^

Domeček slouží jako víceúčelové zařízení. Hlavním cílem je integrace handicapovaných mezi zdravou populaci formou volnočasových aktivit pro děti, mládež i dospělé. Přínosem však je také to, že děti ze zdravé populace ( kterých je větší část ) se učí pochopit handicapované, vcítit se do jejich situace a pomáhat jim. Dalším přínosem je prevence kriminality a drogové závislosti, díky smysluplnému využití volného času. Účast handicapovaných je cca 20%. Volnočasové aktivity můžeme rozdělit do několika částí, prázdninové tábory a kurzy, víkendové akce, celoroční kroužky a jednorázové akce. Dobrovolníci pomáhají při všech zmíněných aktivitách. Dnes jich máme v evidenci cca 80, každý z nich nám nějakým způsobem pomohl. Nejnáročnější jsou prázdninové akce na kterých se podílí nejvíce dobrovolníků cca 50 – 60 každé léto. Na táborech pracují jako instruktoři, osobní asistenti těžce handicapovaných, lektoři (např. u hudebního, divadelního, keramického, surfového tábora, atd.), oddíloví vedoucí, kuchaři, zásobovači, programoví vedoucí, polní kaplani. Ti, kteří spolupracují již několik let, pak pracují i jako hlavní organizační vedoucí některého z táborů. Víkendové akce jsou obdobné jako ty prázdninové, a to i v uplatnění dobrovolníků. Kroužky se konají v průběhu celého školního roku. Je jich několik a jsou různě zaměřené. Jejich chod zabezpečují dobrovolníci společně se zaměstnanci střediska. Věnují se zde činnosti dramatické, hudební, výtvarné, poznávání přírody, křesťanské výuce. Pro dospělé pak nabízíme kurzy znakové řeči, Braillova písma, výuku jazyků, křesťanskou výuku, kde rovněž pomáhají dobrovolníci. Dále se podílejí na jednorázových akcích ( např. dětský den, drakiáda,…). S dobrovolníky spolupracujeme od vzniku Domečku a nyní se někteří bývalí účastníci aktivit stávají sami dobrovolníky, kteří pomáhají při různých našich aktivitách.